Labutí křik

Žalman

1:Cišel podzim zas o něco dřC7íve,
a s ním vFítr přines' labutCě,
modrou řAmekou byla slyšet pEmíseň,
Fepetání perutCě.
2:Celý měsíc tak si spolu hrály,
potom přišel ten osudný den,
bylo slyšet divné pousmání
rezavého nože jen.
3:Pak zmizela loďka v zátočině,
na ní zvonil zabijácký smích,
toho muže nikdo nedohoní,
kroky v blátě smyje sníh.
R:LabutAmi, labutEmi, vrať se zpFátky na svou řeku, labutCi,
stýská sFe mi po tvém křiku Ema mám na jazAmyku,
s kFým že tvoje láska odletCí.
4:Tak tu leží a je celá bílá,
ještě dýchá v teplé náruči,
nebojí se, je jak nikdy tichá,
nevolá a nekřičí.
5:Pláče nebe a na modré řece
její láska plave opodál,
a já nevím, zase jednou nevím,
kam bych ty svý oči dal.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:51:25.323+00:00
Výsledky hledání: